Žebrák
Jiskřičky naděje svážu do uzlíčku
a místo buchet od maminky
světlušky do krabičky od sirek
si dám
Je málo světla
hodně beznaděje
Když někdo pocítí se sám
tak jenom svoje ruce hřeje
a ten
kdo v sobě dusí žal
se doma do zrcadla směje
a zevnitř zamčený je
lásky světa chrám
Jak žebrák vypadám
však místo braní rozdávám
světlo a naději
že nikdo nebude už sám